Szarvas (Szarvasi Járás)
Szarvas (, znamená jelen) je město v jihovýchodním Maďarsku v župě Békés, asi 44 km severozápadně od jejího hlavního města Békéscsaby. Je správním městem stejnojmenného okresu. Do roku 1918 se zde nacházel geografický střed země (Uher).
Sousedními městy jsou Gyomaendrőd, Kondoros, Kunszentmárton, Mezőtúr a Szentes.
Ve středověku bylo poprvé připomenuto pod názvem Szarvashalom, a to na stezce, která spojovala Székesfehérvár a ostrov Csepel. Po tatarské invazi v polovině 13. století trasa změnila své vedení. Patřila po nějakou dobu rodu Abrányů. Nejspíše po pádu Gyuly se dostala do rukou osmanských vojsk. Turecký správce Omer Cserkesz zde nechal postavit pevnost s dřevěnou palisádou. Původní vesnice byla opuštěna v závěru období turecké okupace Uher.
Současná obec má svoji nejstarší zmínku z roku 1722, kdy ji obnovili slovenští evangelíci. Evangelický farář Samuel Tešedík zde založil první zemědělskou školu svého typu v zemi. Inicioval také vysušení bažin okolo města. Dodnes je zde přítomnost slovenských kolonistů patrná; od roku 1995 zde existují slovenské kulturní organizace, kteří se snaží zachovat tradice a zvyky místní komunity.
Město bylo vyprojektováno s pravoúhlou sítí ulic a tak připomíná řadu dalších sídel, která vznikla kolonizací po odchodu Turků, většinou v oblasti dnešní Vojvodiny, ale i Maďarska. Současný evangelický kostel byl dokončen v roce 1788.
V 19. století zde nechala zámožná rodina Bolzů zřídit arboretum, z této doby se tu také dochoval i zámeček patřící stejnému rodu. V roce 1898 v Szarvasi maturoval Milan Rastislav Štefánik. Ještě na přelomu století zde slovenské obyvatelstvo tvořilo většinu, jeho počet však postupně klesal ve prospěch maďarské národnosti. Zatímco tehdy zde žilo 17,7 tisíc Slováků a 7,8 tisíc Maďarů, roku 1930 to bylo již 7,2 tisíc Slováků a 18,2 tisíc Maďarů. Maďarizace zde historicky postupovala pomaleji, především proto, že většina obyvatel žila na venkově a mnohem méně tak byla vystavena většinové maďarské kultuře i jazyku.
Za první světové války padlo 1153 vojáků, kteří narukovali ze Szarvase. Příchod rumunské okupace, která trvala několik měsíců, místní obyvatelé vítali, neboť doufali v konec chaosu po skončení války. Ve 20. století byl přestavěn střed obce a vznikly městské domy. Dnes je Szarvas centrem národního parku Körös-Maros. Po druhé světové válce se rozvíjel hlavně jako vzdělanostní centrum. Od roku 1990 se zde pravidelně pořádá Židovský kemp mládeže.
V roce 2011 zde byla postavena největší bioplynová stanice v Maďarsku.
Sousedními městy jsou Gyomaendrőd, Kondoros, Kunszentmárton, Mezőtúr a Szentes.
Ve středověku bylo poprvé připomenuto pod názvem Szarvashalom, a to na stezce, která spojovala Székesfehérvár a ostrov Csepel. Po tatarské invazi v polovině 13. století trasa změnila své vedení. Patřila po nějakou dobu rodu Abrányů. Nejspíše po pádu Gyuly se dostala do rukou osmanských vojsk. Turecký správce Omer Cserkesz zde nechal postavit pevnost s dřevěnou palisádou. Původní vesnice byla opuštěna v závěru období turecké okupace Uher.
Současná obec má svoji nejstarší zmínku z roku 1722, kdy ji obnovili slovenští evangelíci. Evangelický farář Samuel Tešedík zde založil první zemědělskou školu svého typu v zemi. Inicioval také vysušení bažin okolo města. Dodnes je zde přítomnost slovenských kolonistů patrná; od roku 1995 zde existují slovenské kulturní organizace, kteří se snaží zachovat tradice a zvyky místní komunity.
Město bylo vyprojektováno s pravoúhlou sítí ulic a tak připomíná řadu dalších sídel, která vznikla kolonizací po odchodu Turků, většinou v oblasti dnešní Vojvodiny, ale i Maďarska. Současný evangelický kostel byl dokončen v roce 1788.
V 19. století zde nechala zámožná rodina Bolzů zřídit arboretum, z této doby se tu také dochoval i zámeček patřící stejnému rodu. V roce 1898 v Szarvasi maturoval Milan Rastislav Štefánik. Ještě na přelomu století zde slovenské obyvatelstvo tvořilo většinu, jeho počet však postupně klesal ve prospěch maďarské národnosti. Zatímco tehdy zde žilo 17,7 tisíc Slováků a 7,8 tisíc Maďarů, roku 1930 to bylo již 7,2 tisíc Slováků a 18,2 tisíc Maďarů. Maďarizace zde historicky postupovala pomaleji, především proto, že většina obyvatel žila na venkově a mnohem méně tak byla vystavena většinové maďarské kultuře i jazyku.
Za první světové války padlo 1153 vojáků, kteří narukovali ze Szarvase. Příchod rumunské okupace, která trvala několik měsíců, místní obyvatelé vítali, neboť doufali v konec chaosu po skončení války. Ve 20. století byl přestavěn střed obce a vznikly městské domy. Dnes je Szarvas centrem národního parku Körös-Maros. Po druhé světové válce se rozvíjel hlavně jako vzdělanostní centrum. Od roku 1990 se zde pravidelně pořádá Židovský kemp mládeže.
V roce 2011 zde byla postavena největší bioplynová stanice v Maďarsku.
Mapa - Szarvas (Szarvasi Járás)
Mapa
Státní území - Maďarsko
![]() |
![]() |
Maďarská vlajka |
Maďarsko je mnoha lidmi vnímáno jako země lázní, vína, ostrých jídel a specifického jazyka. Dnešní tvář Maďarska vznikla kombinací mnoha vlivů, jak z původního domova Maďarů na Uralu, tak nejrůznějších vlivů evropských, a to jak z oblastí západních, více však z oblastí na jihovýchod od země, zvláště během dlouhé doby, kdy byla značná část Uherska obsazena Osmanskou říší. Asi nejtypičtějším znakem původu Maďarů je jejich jazyk. Maďarština, která patří k ugrofinské jazykové skupině, je vzdáleně příbuzná několika jazykům, kterými se mluví na severu a severovýchodě Evropy (finština, estonština, komi aj.). Nejpodobnější jazyky se dochovaly ve zbytcích v ruském Chantymansijském autonomním okruhu na západní Sibiři. Maďaři, vedení Arpádem, přišli do Evropy koncem 9. století. Od té doby jsou Maďaři a jejich Maďarsko nedílnou součástí Evropy. Novodobé dějiny Maďarska jsou například těsně spjaty s českými, slovenskými, rakouskými i balkánskými dějinami.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
HUF | Maďarský forint (Hungarian forint) | Ft | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
HU | Maďarština (Hungarian language) |